Karel Hartl - Pes + Vlčice
Článek o počátcích československého vlčáka. Tento článek vyšel v ročence Kynologie 1965.
Autor : karel Hartl
Převzato z webu www.csvlcak.cz s laskavím svolením Evy Špreňarové, která článek přepsala.
Některé poznatky z křížení psa s vlčicí
O křížení psů a vlků je mnoho dokladů jak ze starší, tak z novější literatury. Všechny se ovšem natolik rozcházejí, že nelze dojít k upotřebitelným závěrům. To proto, že jsou popisována vždy pouze náhodná křížení mezi psem a vlkem.
Dostupná odborná literatura posuzuje toto křížení převážně z hlediska biologického, avšak technka připouštění těchto zvířat a dlouhodobé zkušenosti s potomky tohoto křížení nejsou popisovány.
V zásadě nejsou vyjasněny tyto otázky:
1. Jsou potomci křížení psa a vlka plodní ?
2. Jaká je upotřebitelnost kříženců k výcviku ?
3. Co by takovéto křížení přineslo kladného a záporného pro současnou úroveň domestikovaného plemene ?
Nebudu rozebírat všechny důvody, které nás vedly k prostudování možnosti regenerace německého ovčáka vlkem. Je však nutné se zmínit alespoň o hlavních problémech, které vznikají při hromadném použití tohoto plemene pro služební účely.
Před zahájením práce na tomto úkolu byla uvážena otázka zda německý ovčák potřebuje regeneraci a v jakých směrech. Bylo stanoveno, že současná úroveň plemene něm. ovčáka má řadu negativních vlastností jak fyziologických, tak anatomických, které brání jeho plnému využití pro služební účely. Zejména byly zvažovány tyto nedostatky.
1. Německý ovčák má velmi malou životnost a při denním používání ve službě musí být pro neschopnost vyřazován již v 8 letech stáří. Ojediněle - v průměru 1% psů - slouží do stáří 10 roků. Sešlost psů se projevuje především ve ztrátě zraku, sluchu, omezení pohyblivosti i v celkové tělesné sešlosti. Rovněž opotřebovanost a kazy chrupu jsou značné.
2. Němečtí ovčáci jsou značně náchylní na onemocnění ledvin a močových cest. Zejména, jsou-li používáni v nadmořské výšce nad 800 m.
3. Malá vytrvalost německých ovčáků ve službě, která vede k rychlé únavě psa ve službě a tím ke snížení upotřebitelnosti. Zkouškami bylo prokázáno, že německý ovčák průměrně nepřekoná klusem 50 km vzdálenosti při průměrné teplotě 18 ˚C. Kromě toho regenerace jeho sil po takovémto běhu trvá až 80 hodin. Zkouška byla provedena se psy netrénovanými.
4. Poměrně značná nemocnost a úhyn štěňat německých ovčáků při hromadných chovech.
Kříženec první generace - Bessy
Kříženec první generace - Bety
Pro zkvalitnění německého ovčáka, nejen zastavení prohlubujících se negativních vlastností, ale i k jejich odstranění, byly voleny dvě cesty. Jednak bylo určeno zajistit tento úkol čistokrevnou plemenitbou německého ovčáka na základě vhodného chovného materiálu a za druhé provést pokus regenerace německého ovčáka vlkem.
Po prostudování anatomických vlastností vlka bylo zjištěno, že anatomicky se vlk velmi přibližuje ideálnímu typu německého ovčáka, jak jej popisuje zakladatel tohoto plemene Stephanitz. Uvádí, že německý ovčák je pes protáhlý, silný, svalnatý, dělající dojem spíše psa lehkého.
Při anatomickém hodnocení vlka zjistíme, že jeho lopatka leží šikměji, proto také kloub loketní leží dále dopředu na hrudním koši než u psa. Proto nemá vlk, hledíme-li zepředu , mezi ramenními klouby téměř žádná prsa, lokty jsou oproti psu poněkud vtočeny dovnitř, jakoby přitisknuty na prsa. Přední nohy jsou zcela rovné s poněkud vně vytočenými chodidly. Oproti psu má vlk ostřejší úhel ramenního kloubu a kost ramenní je kratší. Přitom je delší předloktí. Je jasné, jaké z toho plynou vlku výhody. Prsa s plícemi jsou volnější, pohyblivost loktů je větší, takže i krok je delší. To vše dává vlku neúnavnost v běhu. Různá stavba těla je příčinou i rozdílu v pohybech psa a vlka. Vlk klade zadní nohu v běhu přesně na totéž místo, kde stála přední noha, kdežto převážná většina psů klade v běhu jednu zadní nohu mezi přední běhy.
Kříženec druhé generace - Bělka
I když byla vzata v úvahu rozdílnost fyziologie vyšší nervové činnosti vlka a psa, byl připraven pokus s cílem obohatit a rozšířit dědičný žáklad organismu a zvýšit jeho životnost a za druhé využít rozviklání dědičnosti organismu kříženců, kterou by bylo možné změnit v žádoucím směru.
Pro křížení byla volena metoda "přilití krve" vlka při uchování cvičitelnosti základního plemene německého ovčáka.
Z literatury a praxe zoologických zahrad bylo zřejmé, že je mnoho překážek při křížení vlka s fenou psa.
Byla popsána celá řada případů, kdy vlk roztrhal fenu nebo jí nenakryl a nedošlo u něho vůbec k pohlavnímu vzrušení, ačkoliv fena byla v plném hárání. Pokud vlk fenu nakryl, nedocházelo ve většině případů k zabřeznutí.
Z těchto poznatků byly učiněny závěry, že u vlka je pravděpodobně jeho schopnost ke krytí závislá na tom, že u vlčice probíhá hárání pouze jedenkrát do roka, v druhé polovině března. V té době že bude asi rovněž maximum jeho pohlavní aktivity. Proto byly předešlé pokusy málo úspěšné.
Kříženec třetí generace - 11 měsíců starý pes
Tato zkušenost nás vedla k tomu, že jsme nakryli dvouletou karpatskou vlčici psem. V době jejího hárání, které probíhalo vždy v rozmezí 2-4 dnů kolem 21.3. jsme přistoupili k nakrytí.
Přesto, že dvouletý pes vybraný ke krytí, byl ustájen již 4 týdny v kotci, který měl společnou pletivovou stěnu s kotcem vlčice, byl po vpuštění k vlčici napaden. I když vlčice byla v plném hárání, projevil pes po napadení takovou bázeň, že se k vlčici více nepřiblížil a bylo nebezpečí, že ho vlčice roztrhá.
Po této zkušenosti byla zkoumána příčina chování vlčiceke psu. Došli jsme k závěru, že se bude pravděpodobně jednat o součást přírodního zákona přirozeného výběru partnera ke krytí.
Obrana vlčice proti psu může být tedy hodnocena jednak z hlediska, aby se nedostal do chovu slabý jedinec, i z hlediska příbuzenské plemenitby, aby ve volné přírodě nedošlo ke krytí matky se synem.
Vzhledem k těmto závěrům byl vybrán ke krytí vlčice pes Cézar z Březového háje, 7 roků starý, statný a velmi zlý. Pes byl ihned vpuštěn k vlčici, která ho rovněž napadla. A tu se potvrdila správnost předešlých závěrů o přírodním výběru. Pes opakoval útok na vlčici, uchopil jí zuby za kůži na krku. Vlčice se již nebránila a nechala se klidně psem nakrýt.
Za necelé dvě minuty bylo krytí ukončeno. Přitom došlo k normálnímu svázání mezi psem a vlčicí. Vlčice jevila intenzivní snahu odpojit se od psa. Válela se po zemi, kňučela a kousala psa do nohou. Při prvním krytí vlčice psem došlo k rozpojení po 28 minutách.
Z doby březosti vlčice, která trvala 63 dnů, je nutno se zmínit o změně v jejím chování k ošetřovateli. Ve druhém měsíci březosti, výrazně v 5. týdnu, se stala důvěřivou, nenapadala ošetřovatele, ale naopak vítala ho radostným kňučením a nechala se i hladit.
Porod vlčice probíhal podle zvukových záznamů, provedených při porodu magnetofonem, vcelku tak jako u feny psa.
Je zajímavé, že ve všech čtyřech porodech vlčice se narodilo vždy pouze 5 mláďat.
Po porodu k vlčici nikdo nesměl a kotce museli čistit dva ošetřovatelé, z nichž jeden udržoval vlčici židlí v patřičné vzdálenosti a druhý uklízel.
Odběr štěňat ve stáří 5 týdnů byl obtížný. Musela být vybrána z kotce střechou boudy, do které byl vlčici zamezen vstup.
RŮST A VÝVOJ KŘÍŽENCŮ PRVNÍ GENERACE
Kříženci byli ihned po odebrání vlčici rozděleni a dáni do různého prostředí. Jediný pes z tohoto vrhu a jedna z fen byli dáni do civilního prostředí a zbývající 3 feny vyrůstaly odděleně, avšak mezi normálními štěňaty německého ovčáka.
Barva kříženců, typ a reakce na podněty byly vlčí. Všem stály v 7 týdnech uši. Ve srovnání se stejně starými štěňaty německých ovčáků byli kříženci po celou dobu růstu suššího typu.
Vliv různého prostředí, ve kterém byli kříženci vychováváni, měl odraz na jejich vývoj. V následujícím přehledu uvádím jednotlivě charakteristické znaky a vlastnosti kříženců první až třetí generace.
Rozsah článku a ani účel této publikace nedává možnost popsat podrobně vrhy v každé generaci. Uvádím pouze první vrhy. I když byly i v dalších vrzích téže generace různé odchylky, nejsou tak podstatné, aby zvrátily celkový výsledek.
Při porovnávání vlastností kříženců a psů bylo rovněž uskutečněno několik zkoušek vytrvalosti v běhu. Do zkoušek byli zařazeni psi různého stáří, konstituce a plemene.
V tabulce uvádím výsledky jedné ze zkoušek.
Vedle řady zajímavých poznatků biologických z křížení vlka a psa lze shrnout ostatní poznatky, které nás zajímají z hlediska praxe, do dvou skupin. V první skupině jsou výsledky zcela prokazatelné a ve druhé skupině výsledky, které vyžadují dalšího sledování a ověření.
Do první skupiny můžeme zařadit tyto poznatky:
1. Křížení vlků a psů je proveditelné.
2. Snáze lze dosáhnout křížení psa s vlčicí, než vlka s fenou.
3. Ke krytí vlčice je lépe vybrat statného psa s aktivně obrannou reakcí.
4. Čím dříve oddělíme křížence od vlčice a držíme je samostatně, tím více u nich potlačíme vlčí vlastnosti.
5. V první generaci kříženci odpovídají jak anatomicky, tak fyziologicky více vlku než psu.
6. V dalších generacích je anatomický vliv vlka výraznější než vliv fyziologický.
7. Kříženci již druhé generace jsou plně cvičitelní, přičemž aktivně obranná reakce se dostavuje později než u psa NO. U všech kříženců je značně vyvinutá orientační reakce, která se projevuje zejména v noci. Ve třetí generaci jsou kříženci již tak ranní jako NO a ve vypracování stopy je většinou předčí.
8. Vytrvalost v běhu je u kříženců značně větší než u NO, zejména při vyšší průměrné teplotě.
9. Osrstění kříženců je podstatně kvalitnější než u NO, do třetí generace si kříženci dochovávají převážně vlčí srst.
10. Podstatně lehčeji je možno již od první generace dosáhnout kladných výsledků ve výcviku, vychováváme-li křížence přísně individuálně, odděleně od druhých psů. Dosáhneme tím též pevnějšího kontaktu mezi cvičitelem a zvířetem.
Do druhé skupiny zatím plně neověřených výsledků řadíme:
1. Stupeň životnosti a schopnost použitelnosti vzhledem k fyzickému věku.
2. Do jakého stupně křížení se budou projevovat na křížencích anatomické znaky vlka.
3. Jaký souhrn vlastností dává kříženci větší vytrvalost oproti psu.
4. Do jaké míry by bylo možné použít příbuzenské plemenitby k upevnění dosažených anatomických a fyziologických znaků a vlastností.
5. Zda bude dosaženo u kříženců menší variability jak v konstituci, tak stupni vyšší nervové činosti, než je tomu u německých ovčáků.
Kříženec druhé generace - Odin
Ke sledování tak širokého programu výzkumu bylo nutno získat řadu spolupracovníků, mezi kterými se o zdar celé práce zasloužili zejména František Rosík, P. Kubeška a z civilních spolupracovníků J. Driml, K. Němec a P. Brožek. Těmto a všem dalším zapojeným do této práce patří dík za pochopení a podporu.
Dodatek - na začátku článku jsou popsány výkony netrénovaného No. Pro porovnání dodávám link na článek od pana Jedličky, kde se nachází i informace o výkonu čsv ZDE
Komentáře
Přehled komentářů
Já mám zrovna československého vlčáka a vlčí strana mého československého vlčáka je zajímavá. Zdá se mi že můj československý vlčák je víc vlk než pes. Ale v každém přípedě budu mít mého československého vlčáka moc moc ráda :-). Začínám uvažovat že mu začnu říkat československý vlk :-)
Československý vlčák: jeho vlčí stránka
(Černá vlčice, 10. 2. 2014 17:37)